Vítejte!
Toužíte tančit v rytmu své duše? Pusťte se do toho se mnou!
NOVINKY:
Mini seminář: Terapie pomocí mandal – 23.5. 2018
Čtěte více
Rozbředlý pudink sladkosti nebo pevná laskavost?
Čtěte více
Ve vztazích jde o toleranci, ne o podřízení se
Čtěte více
Nemusíte dokazovat na tomto světě svoji hodnotu – vy ji prostě máte!
Čtěte více
Podpora proudění energie a vnitřní vyrovanosti
Čtěte více
SLOUPKY:
Jedovatí lidé v blízkosti – proboha proč? 21.4. 2018
Včera jsem měla seminář. Nu, přiznám se, že takový seminář jsem nikdy nezažila. Vždy se na mých seminářích sešly zářivé ženy, které se navzájem podporovaly a měly radost ze společného setkání a sdílení. Ovšem včera se na semináři objevila mladá žena, které bavilo prskat jed kolem. Označila naši skupinu za feministické setkání s naprosto pohrdlivým tónem a dodala, že je smutné, že tu nejsou muži, opět s naprosto pohrdavým tónem k celému našemu ženskému setkání. Skutečně jsem z toho byla velmi překvapená, proč taková žena vůbec vynaložila peníze za seminář a proč se jej účastnila, když v nadpisu mám jasně uvedné, že se jedná o semináře pro ženy. A pak mi to došlo. Pokud žijete ve světle a lásce, pak jí také chcete šířit. Pokud žijete v jedu a pohrdání ostatními, pak to také potřebujete šířit. Paní jsem řekla, že pokud ji není na semináři dobře, že ji tam nikdo nedrží, ona poté opakovala, že ona je v pohodě. Ale jak pak po semináři podotkla moje kamarádka Jana, která tam také byla, ono nešlo o to, zda je ta jedovatá žena v pohodě, ale zda jsme my všechny ženy na semináři v pohodě. A to jsme bohužel díky jejím pasivně agresivním výpadům, které na začátku šířila a pak je vždy označila za vtip, že si prý dělá legraci, rozhodně nebyly. Jak jeden element dokáže znepříjemnit atmosféru druhým, že? Hlavně se nedat a nenechat příjemné vibrace převálcovat těmito zapšklými. Nenechat je dále v naší společnosti tolik rozšiřovat! Celý seminář, kdy pak paní sice v jejich kousavých, jedovatých komentářích ustala, mi nebylo dobře a stále jsem se ptala, proč se mi dostala do přítomnosti takto jedovatá žena? A mrzí mě, že jsem ji nepoložila peníze na stůl a nepožádala ji, aby prostě hned odešla. Protože moje energie, jako energie všech lidí, je tolik drahocenná a nehodlám ji plýtvat na takovýchto událostech, které nedávají smysl… Většinou tito lidé, kteří kolem sebe šíří pole výsměchu k druhým, si svým agresivním chováním berou z lidí energii, protože si ji asi neumějí procítit jinak než na úrovni odporu a povýšenosti… Nicméně dodalo mi to ohromnou sílu rozhodnutí již více takovou vyčerpávající zkušenost NIKDY neabsolvovat, a proto na semináře od této chvíle zvu jen ženy, které osobně znám, jsou to tak nádherné duše, které miluji a které vytvářejí na seminářích tolik potřebnou, léčivou, výsostnou energii přijetí a lásky… Ženské sdílení a setkávání je z mého pohledu a z mé profesní zkušenosti nesmírně důležité. Kdysi jsem byla na ženském workshopu jako psycholožka v resortu sv. Kateřiny, bylo tak podnětné zažít tam jednotu ženského principu. Jedna z účastnic neměla několik měsíců menstruaci, což ji velmi trápilo, a tam se jí spustila a doslova plakala dojetím, že si konečně opět umožnila být ženou, být sama sebou. A tak tedy pokud se někdo vysmívá tomu, co dělám, je to jeho věc a plně to respektuji, že to cítí jinak. Ale prosím všechny anděly, aby ke mne takové lidi nikdy nepřiváděli, protože pro ně tu prostě nejsem. Jak říká Jakub Vágner o lidech, kteří kritizují to, co dělá: „pro takové lidi ryby nechytám“… Tato paní by jistě potřebovala nějakého korzára terapeuta, který by se věnoval jejím vnitřním bolestem, protože pokud někdo agresivně, ať už otevřeně nebo pasivně útočí, vždy je to o jeho vntiřní bolesti. Nechť jsme obklopeni lidmi, se kterými je nám dobře! To nám ze sdrce všem přeji! S láskou Jitka
Naše nejniternější já 18.4. 2018
Naše nejniternější já nesídlí v naší hlavě, kde se nám přes den přehání 60 tisíc myšlenek za den. Většinou těch samých a nepřínosných. Našim myšlenkám, a tedy hlavě, věnujeme zbytečně velkou pozornost a energii, mnohdy výlučnou. Jakmile se spojíme s naším nejniternějším já, které sídlí v našem těle, ocitneme se v energii klidu, moudrosti a důvěry v náš život… Čím jasnější v sobě máme „ne“, tím větší přístup máme k jasnějšímu „ano“! S láskou Jitka
Každé ráno si přejte hezký den pro sebe, své milované a celý svět 16.4. 2018
A dnes jsem se podívala do Andělského kalendáře a píše se tam, že tento týden si máme častěji vzpomenout na Anděla Zafrire, což je „posel jitřního světla a posílá po prvních slunečních paprscích tuto radu: „Každé ráno si přejte hezký den pro sebe, své milované a celý svět“. Zafrire a jeho družina andělů vládnou jitřnímu světlu. Tito andělé provázejí nový den na jeho počáteční cestě. Dohlížejí nad jeho pomalým probuzením a radují se z každého záchvěvu jeho vitality. Nádherný Zafrire miluje všechny odstíny fialkové, růžové a zlaté barvy. Radí nám, abychom každý den začali s pozitivním myšlením. Každý den si můžeme vytvořit magickou představu, v níž se náš život i Země halí do závoje lásky a přátelství, laskavosti a tolerance.“
S láskou Jitka
Síla naší mysli 12.4. 2018
Věřím, že je jen na nás, zda se rozhodneme pracovat se svojí myslí. Všimněte si, když dlouho nevyměníte ve váze květině vodu, voda se den ode dne více zakaluje. A vnímám, že stejně tak tomu je i s naší myslí. Nenechávejme jí stojatou a pečujme o ní! Práce s myslí je nádherný nástroj, který je tolik prospěšný. Je k němu však potřeba sebedisciplína… Vytrvat, vytrvat a nevzdávat to! Jitka
10.4. 2018 – A dnešní sloupek jsem natočila:
Když si osobnost neumí vykomunikovat to, co potřebuje… 29.3. 2018
Když si osobnost sama neumí vykomunikovat to, co potřebuje, většinou pak člověk upadne do nemoci. Ta to za něj vykomunikuje zkrátka tak, že člověk se už nemůže přemáhat, i kdyby stokrát chtěl… Pokud člověk onemocní, druzí jaksi přirozeně od něj poodstoupí nebo dají zcela ruce pryč, přestanou na něj tlačit svými požadavky či jinými záležitostmi. A protože nás nikdo moc v dětství nenaučil jak vyjadřovat své potřeby, spíše jsme se učili je potlačovat na úkor zalíbení se druhým, pak je upadání do nemoci nejběžnější případ toho, kdy člověk potřebuje ochránit sám sebe, ale neumí říci „ne“ apod… A ano, tělo to za nás v určitém období vykomunikuje tak, že nemá sílu, ale proč ho o sílu dobrovolně připravovat, že? Proč záležitosti, které si můžeme vyřešit po své asertivní ose, která začíná v našem rozhodnutí, že si nenecháme ubližovat a že naše energie je to nejdražší co máme a že si zasloužíme od druhých respekt, proč zcela zbytečně vystavujeme naše tělo zátěži onemocnění, že? Vnímám, že jde opravdu o neochvějnou sílu našeho přesvědčení, našeho rozhodnutí o naší síle, kterou si nenecháváme vzít druhými a ani svým egem a jeho nelítosnými myšlenkami… Jde o naší neochvějnou víru v sebe sama a v to, že si zasloužíme být zdraví, spokojení a šťastně seberealizovaní… Jak? Držme se světla a lásky a ony se budou držet nás! Pomohou vám k tomu například mé světelné meditace, při kterých se obalujete světlem, necháváte ho do sebe vstupovat, a tím si přirozeně léčíte pocity strachu, nebezpečí či nedůvěry… Spojujete se s pocity naplněnými láskou, důvěrou a bezpečím a to je ta cesta ke zdraví a víře v sebe sama a v to, co nás přesahuje – přihlašte se k odběru mých videí – zde. Děkuji! S láskou a přáním pevného rozhodnutí v to, co vy právě potřebujete! Jitka
Prostě nesrovnávat, a nekrmit tak ego! 27.3. 2018
Všimněte si, že jsou dny, kdy máme hodně energie a dny, kdy jí tolik nemáme a je mnoho faktorů, které toto energetické naladění ovlivňuje, od počasí až po ženský cyklus… A tou nejjistější cestou, jak si znepříjemnit dny, kdy tolik energii nemáme, je bičovat se za to a srovnávat, jak BY TO MĚLO BÝT… Uf, uf, uf… Zbytnělé ego dokáže pěkně kolem člověka omotat pavučinu negativních myšlenek, a tedy pocitů. Ego, které srovnává a hodnotí a odmítá! Nu, není divu, že se takové věci dějí, vždyť v našem západním světě je ego tak akcentované. Západní společnost vyloženě sviští na vlně ega a na nás je tuto falešnou vlnu prohlédnout a neplout v ní… Stačí se jen podívat na politickou scénu, kdo celý náš západní svět ovlivňuje… Nedejme se! Ego je důležitá součást, ale je to jen kapka v oceánu dalších lidských kvalit jako je láska, soucit, přijetí, radost, tolerance, apod… Jednou mi řekla moje doktorka, která je skutečné zlatíčko a která je přesně ztělesnění těchto zářících kvalit člověka: „Prostě se nesrovnávejte!… Dnes se cítíte, tak jak s cítíte a přijměte to a s pokorou dělejte pro svůj dobrý pocit a vitalitu na co vám momentálně stačí síly! Nesrovnávejte a přijměte to, jak je to dnes!“…
S láskou Jitka
Naděje! 26.3. 2018
Co více v životě člověk potřebuje než naději, viďte? Zvláště pro uzdravení je naděje velikým pomocníkem. Právě poněkolikáté čtu knihu od José Silvy „Silvova metoda – Kontrola mysli“ a jsem dojata nad tolika příběhy uzdravení díky prací s lidskou myslí. Jsem ohromena člověkem, který vždy ve své skromnosti říkal, že to není on, kdo léčí, ale je to mysl každého člověka, která když je správně nasměrována a používaná, stane se naším přítelem a dokáže nám skutečně tolik pomoci. A tento člověk, José Silva, rozsvítil naději v mnoha životech a za to mu patří velký dík! Natočila jsem pár videí v „Ozdravných balance videí“ s jeho radami… Nechte se inspirovat a vstupte zde…
S láskou Jitka
Gentlamani, děkujeme vám! 21.3. 2018
Dnes mě v metru pustil sednout jeden velmi sympatický mladý muž. Mile mě to překvapilo. Je nesmírně příjemné a osvěžující vidět, když se muži chovají k ženám galantně, že? A je prostě skvělá zpráva, že je mezi muži tolik gentlemanů. Děkujeme vám! Ač se to může zdát jako malichernost, když muž ženě podrží dveře, pověsí na věšák v restauraci kabát nebo ji pustí sednout v autobuse, věřím a cítím, že to jsou přesně ta gesta naplněná úctou k ženskému principu, který celý náš svět TOLIK potřebuje… Co říkáte? Jitka
Síla ocenění
Stále silněji si uvědomuji, že je k nezaplacení přístup k životu, ve kterém nehraje prim negativní hodnocení. Na kritiku jsme zvyklí, jsme v ní naučení žít, ale co je na životě plném kritiky obdivuhodné nebo oceněníhodné? Jak napomáhá kritika sebe sama nebo druhých k našemu lidskému štěstí? Hm… podle mého názoru kritizovat je velmi snadné, jednoduché, zkrátka „nabíledni“… Ale umět „přilít“ do situace klid, důvěru a lásku, to už je jiný kumšt, který rozhodně alespoň ze začátku vyžaduje silnou sebedisciplínu a vytrvalost… A přesně o tomto tématu jsou moje semináře, do kterých vás vždy srdečně zvu! Nebuďte na to sami! Pojďme společně po stopách naší duše, naslouchejme ji a milujme! A jakmile se stane tento přístup součástí našeho životního přístupu, naše srdce více roztají a více něhy bude v naší přítomnosti… Co říkáte? Jitka
Kočičí párty s klobouky
Až bude stará, chce tančit na parketu s velikým kloboukem a s mužem, který ji miluje, takovou jaká je. Ne proto jak vypadá nebo kolik má peněz, ale pro ni samu. Krásné, viďte? Přejeme Lenče, ať se jí to vyplní a my si rády v tomto rytmu zatančíme také! Třeba se nám opravdu podaří uspořádat, až nám bude požehnaně, velkou klobokovou kočičí párty, co říkáte? Přijedete také? Věřím, že ano! Už vám rezervuji místo! S láskou Jitka
Andělské léčení během snů
Indiáni prý léčili tělo a duši také během snů. Mohu jen ze své zkušenosti potvrdit, že když před spaním požádám anděly o pomoc léčení během snu, že se mi pak opravdu zdá velmi výrazný a léčivý sen, který si také zároveň ještě dlouho pamatuji. Vždy jsou tyto léčivé sny velmi očistné a úlevné. Nechť nám andělé pomáhají nejen během snění:) Požádejme je a důvěřujme a děkujme. Andělé jsou šťastní, že mohou pomoci, protože je to jejich poslání. A my jim právě našemi prosbami pomáháme toto poslání naplňovat. Co říkáte? S láskou Jitka
Andělská rozjímání
Věříte v anděly? Já tedy rozhodně ano! Požádejme je o pomoc! Zavolejme je a naslouchejme jim. Nikdy nás neodmítnou, vždy stojí při nás. Jsou to naši strážci, ochránci. Vzpomeňme si na starou modlitbu k andělům našich prababiček: „Andělíčku, můj strážníčku, opatruj moji dušičku. Opatruj ji ve dne v noci od špatného a zlé moci. Andělíčku, strážce můj, moji duši opatruj!” A nechme do sebe vstoupit uzdravující andělská barevná duhová láskyplná světla… Nechť námi prostupují a vyzařují z nás a my se cítíme milovaní a zkrátka dobře po duši i těle. To je také poslání andělů – poslání světla, které přináší naději, uzdravuje a miluje nás…. Užijte si tato poslání také skrze moje andělská videa zde. Jitka
Nenechat si ubližovat
Přeji vám, abyste si nenechali ubližovat, nestojí to za to:)! Lepší je být si dobrými životními partnery, nedělat věci proti sobě jen proto, abychom ukojili potřeby druhých… Vždy když prožíváme takové nátlakové situace je fajn obalit se andělským světlem pro ochranu nebo třeba i zrcadlem, ať se to vrátí tam, kam to patří, viďte? Nejsme tu od toho chytat horké brambory, nechme ať se odrazí zpět k tomu, kdo si myslí, že s nimi něco zmůže, co říkáte?…. Jitka
P.S.: Přihlašte se k odběru mých videí – zde. Děkuji!
Láska k tělu
Jak říká šamanka Alicia Hamm: „To, co bych poradila každému, je začít děkovat!“ A tak se učím děkovat svému tělu, milovat ho, být mu vděčná a každý den se mu poklonit, protože je úžasné, přesně takové jaké je…
S láskou a vděčností Jitka
P.S.: Přihlašte se k odběru mých videí – zde. Děkuji!
Božská jiskra
Už v jogínském pozdravu je obsaženo, že každý je odleskem toho “božského”. Jogínský pozdrav “Namasté” totiž znamená, že to božské uvnitř mne zdraví to božské uvnitř tebe. A božské znamená láskyplné, laskavé, šťastné, požahnané a radostné. Děti mají hodně energie, protože jsou v souladu s tímto Zdrojem, tedy božstvím. Radují se, hrají si, jsou zvídaví, radostní, věci je baví, zajímají a oni je oceňují, nadšeně prožívají a milují. Děti když o něčem vyprávějí s nadšením jakoby tím do Vesmíru vysílaly vibrace toho, co je baví a že jsou připravení na další legraci a príma zábavu. A jednou z cest, jak se opět napojit na tento Zdroj je mluvit slova ocenění, lásky a vděčnosti. Dalo by vlastně říci, že každé slovo je určitá modlitba.
Indiáni dokonce věří, že každé slovo má svého ducha. Jaká slova vypouštíme z úst? Jakými duchy se obklopujeme? Jistě láskyplná a laskavá slova jsou uzdravující a blahodárná. Dobří duchové budiž vítáni! Jitka
Děkovat
Jedna moje klientka se mě kdysi svěřila, že ji stresuje jít s manželem na obchodní večeři, že se tam bude cítit trapně, že nebude vědět, o čem se s obchodním partnerem manžela bavit. Navrhla jsem jí, ať dá důvěru mužům, že se určitě s radostí ujmou hovoru. Ať si uvědomí, že ona je angorská kočka, na které muži mohou nechat oči. Pak přišla a s úsměvem se pochlubila, že večeře se vydařila náramně a že si užívala svou sexy kočičí energii v mužské společnosti. Není nad to vědět, kdo skutečně jste!… Minulý rok jsem byla pracovně v resortu svaté Kateřiny. Mají tam nádherný kamenný druidský kruh. Mluvilo to tam všechno ke mně “Miluj svoji práci!” A pak jsem se podívala na oblohu a tam tančila hvězda a říkala to samé “Miluj svoji práci!”. A tak vám skrze tento sloupek přináším stejné poselství: “Miluj svoji práci!”…. Skutečně se každý den zkoušejme více ponořit do hlubšího a hlubšího ocenění naší práce. Ráda jsem si psala do sešitu, jaké skvělé “pokroky” udělaly moje klientky a kochala se těmito úspěchy, které jsem měla tu čest sdílet! Představte si, že jste angorská kočka, která zná stoprocentně svoji hodnotu, svoje talenty, nadání a schopnosti – jakou práci byste dělala a jak byste ji dělala? Naše seberealizace je nedílným střípkem životního štěstí, proto buďme k sobě laskavé v otázce naší práce a dejme si podporu! Třeba tím, že budeme děkovat bohu za naše talenty. Vím, může to znít jako titěrná, mravenčí a pomalá „práce“, ale když vytrváme, postupně se budou rozpouštět bloky, kterými si ocenění za svou práci zbytečně neumožňujeme. Co říkáte?
Myslím na vás! S láskou Jitka
Zimní odpočinek
Stromy se v zimě zatáhnou a odpočívají, celá příroda prochází cykly rozkvětu a odpočinku. Pole musí ležet ladem, aby se obrodilo a načerpalo sílu. Přemýšlím, proč my lidé nerespektujeme svůj základ – svoji cykličnost. I my potřebujeme jako ty stromy občas nic ze sebe nevydávat a jen tak být a třeba jako to pole naopak nasávat nové živiny, nechat je v sobě pracovat… Držím nám pěsti, abychom toto pochopení cyklů již konečně následovali a naučili se je přijímat. Naučili se je přijímat… Nádech, výdech, dovnitř a ven… S láskou Jitka
P.S.: Přihlašte se k odběru mých videí – zde. Děkuji!
Odevzdat se energii lásky. Mandaly jsou skvělým prostředkem k takovému odevzdání se…
To se mi líbí! Slyšela jsem jedno krásné video Igora Chauna, které točil na cestě do Santiaga de Compostela. Studovala jsem tam půl roku na stáži a je to moje srdeční záležitost. Když jsem se v programu Erasmus hlásila na univerzitu do Santiaga, vůbec jsem netušila, jak posvátné místo to je! Opravdu vás ovane svojí energií poutníků a vděčnosti. A když už jsem u těchto svatých místech, vyrůstala jsem v Hejnicích, kde je kostel Navštívení Pannenky Marie, kam celé roky chodili a chodí poutníci se klanět a žádat o pomoc… Takové štěstí vyrůstat celé dětství téměř hned naproti kostelu v domě s číslem 176, kde bydlela moje babička a dědeček, obklopeni Jizerskými horami… Pokud jste v Hejnicích nikdy nebyli, návštěva tohoto kostela a místa kolem něj, vám stojí určitě za to! Zapálit svíčku v kostele a požádat…
V těchto dnech velmi využívám malování mandal. Obklopím se barvami a harmonickými tvary a nápisy. A když už jsem se minule ptala – kdy jsme přestali tančit, tak dnes bych se zeptala „proč a kdy jsme přestali malovat?“ A jak jste na tom vy? Máte rádi mandaly, pak se do nich pusťte se mnou!:)
S radostí Jitka
Když ego našeptává… Nedejme se!
Když ego našeptává, je někdy těžké se ubránit jeho sítím, zaclání světlo a pravdu. Buďme proto trpěliví sami se sebou a pokud příjde chvilka, kdy můžeme alespoň kapičku nahlédnout hru ega, poděkujme:) A kdy se nám daří nejvíce rozpouštět naše ego? Když jsme si plně vědomi přítomného okamžiku, co říkáte?:)…. A jak říká Jaroslav Dušek – Indiáni, když jim není dobře, tak se jich druzí neptají, co dělají, ale naopak co přestali dělat. Tak se zeptejme – kdy jsme přestali zpívat? Kdy jsme přestali tančit a proč vlastně? A jsem moc ráda a vděčná, že mohu s vámi tyto prožitky sdílet a a alespoň zase kousíček si s vámi zatančit v rytmu našich duší… S láskou Jitka
Uzdravující světlo
Dneska vydatně prší, uf… Ani nevím, kam se se schovali chudáci potulní kocouři, co se jinak za sluníčka protahují na zahradě. Když prší, většinou nemám tolik energie. Mám to po své babičce. Ta skřípala zuby, když nesvítilo slunce a prskala. Je to až záhada, že člověka takto dokáže ovlivnit počasí. Na druhou stranu když slunce svítí, člověk si může užít přímo léčebné účinky světla. Někdy příjdou období, kdy je člověk vystaven náročným zkouškám… A tak to nevzdávejme hlavně sami se sebou, se souladem s tím vyšším, s přítomný okamžikem. I ty mraky dnes na obloze se neustále mění a převalují a už se těším, že i ve mně se opět rozhostí více enrgie. A i tak je prostě fajn opět s klidem pozorovat, jak si na zahradě kocouři drbají záda o trávu a zaslouženě si užívají slunce, teplo a světlo. Co říkáte? Moje milovaná teta říká: „Je jak je a bude jak bude“. Jitka
P.S.: Přihlašte se k odběru mých videí – zde. Děkuji!
Krása
Vidět krásu, to je úleva. Podívat se na rozkvétající strom, přičichnout k němu a nechat se unášet vůní do říše krásných vůní. Tolik krásných, opravdu velmi krásných lidí kolem nás. Jsou tolik inspirativní! A vnímat krásu andělů, kteří náš ochraňují a milují. A vidět krásu toho, co nás přesahuje a vidět svoji krásu, svoji krásu…
Potichu, pošeptej mi do ucha
Největší krásu tohoto světa
“No přeci tou je Láska!”
Jitka
Moje milované sloupky
Mám velkou radost, že jsem se rozhodla psát tyto sloupky. Vlastně jsem vždycky chtěla psát a vlastně jsem vždycky chtěla psát nejen knížky, články, ale také sloupky… Dívala jsem se dnes na film „Popelky“ – je to taková americká komedie, je na youtube.com, kterou by kritici filmu jistě moc vysokým procentem neohodnotili. Miluju oddychové komedie, jednoduché příběhy. A tenhle film mě inspiroval právě k psaní sloupků. No, vězí v tom vlemi prozaická inspirace – protože v něm hlavní hrdinka také sloupky píše. Těší mě sdílet takto skrze své sloupky a třeba v nich najdete útěchu, pohlazení, povzbuzení, inspiraci. To by mě moc těšilo! Cítím, že bych chtěla touto cestou vyzářit světlo, které chce být vyzářeno:)… A dnes jsem vám hlavně chtěla popřát krásný den s jarními paprsky slunce! A jak říká pan Oto, je bezva si před spaním opakovat: „Světlo v Já. Já ve Světle…“ Zkuste to třeba dnes večer před usnutím, zda se vám to bude líbit…. Jitka
Každý má zodpovědnost za svůj život jedině sám
Otázka, zda člověk není lhostejný k druhým, když přenechává zodpovědnost za jejich vlastní životy právě jim, je velmi častá. Ale když si to uvědomíme více do hloubky, přijde nám vlastně pekelně divné, že bychom měli brát na svá bedra zodpovědnost za život někoho druhého. Každý má zodpovědnost jen sám za sebe a pokud žijeme podle tohoto přesvědčení, přijmeme hlavně zodpovědnost za svůj vlastní život. Přestaneme se vymlouvat: „Když oni říkají…., když on si o mně myslí…., když ona mě nechápe….“. Když víme, když známe svoji jedinečnou hodnotu a svoji jedinečnou hodnotu svého života, pak respektujeme sami sebe a také respektujeme druhé. A v tom se nachází SVOBODA. Děláme si podle svého uvážení, co je s námi v souladu a druhé necháváme dělat to, co je zase nejlepší podle jejich úsudku pro ně… A my druhému samozřejmě můžeme pomoci, pokud máme na to sílu a schopnosti. A nejvíce druhému pomůžeme, když jej vidíme, tak jak on si sám přeje být nebo žít. Tudíž nepřiléváme do jeho života více nechtěného tím, že se necháváme strhnout realitou a strachami o něj. Pomáháme tím, že jsme pro něj inspirací. Pomáháme mu tím, že nejdeme s ním do jeho „špatné nálady“. Ať se děje co se děje, vždycky máme na výběr, kam se v myšlenkách vydáme – zda do naděje nebo do zoufalství. Vždy máme na výběr, zda půjdeme tam, kde nám není dobře nebo setrváme tam, kde nám dobře je. A nikdo jiný nenese zodpovědnost za toto NAŠE rozhodnutí, jen a jen MY SAMI…. A to je přeci SKVĚLÁ ZPRÁVA, že nikdo nemá moc nad naším životem, pokud mu ji sami nedáme:)… Buď se rozhodnu myslet jinak a nebo pojedu dále ve vyjetých kolejích…. Ale to vy všechno víte:) Jitka
Pocity viny a jak je vyčistit
Pocity viny – to je většinou velmi silné téma téměř pro každého člověka. Často se pojí s naším dětstvím a rodiči. Že nejsme dost dobří, protože jsme například zklamávali rodiče v tom, že jsme na vysvědčení neměli samé jedničky a oni si to přitom tolik přáli. Vím, dost banální příklad. Ale uf jak silné kořeny viny v nás takovéto „banální“ příklady zanechaly. Proces uzdravení pocitů viny je jako když se vám zanítí rána v těle a vy ji musíte vyčistit a vydezinfikovat a překrýt náplastí a věřit, že tělo ránu zacelí. Jde o to uvědomit si, s čím pocity viny u vás souvisí. Najít nějaký nejsilnější zážitek, který o tom vypovídá. A pak se pustit do vytlačení hnisu tím, že si ho uvědomíte. A následně si daný zážitek představit tak, jak by ideálně měl podle vás probíhat, Zcela ho přepsat, překódovat. Tím dojde k dezinfekci. A následně si říci, jakou cestou se nyní chcete vydat – co nyní chcete prožívat. To už jste ve fázi náplasti a důvěry v život, že se věci začnou dít ve váš prospěch. Není to mnohdy lehké podívat se pocitům viny do tváře. Někdy to pěkně bolí stejně, jako když vymýváte ránu, možná vám i vyhrknou slzy do očí a zaskučíte skutečně silnou bolestí, ale vyplatí se to. Každá očista bolestivých míst se vyplatí. Držím pěstičky a nezapomínejte, jak báječní jste a že jsem na této cestě vždy s vámi:) Jitka
Flirtování je zdravé
Pokud sebevědomá žena flirtuje, pak je to zdravé:)… Ví, že jde jen o firt, o něco příjemného a nezlákají ji hezká slovíčka k něčemu, co vlastně sama nechce. Flirtování vnáší jiskru do očí a jak říká dr. Šmolka – je to očkování proti nevěře. Flirtujte, flirtujte, flirtujte a buďte přitom sebevědomá! Jitka
Začít u sebe může znít už trošku otřepaně, ale bez toho to zkrátka nepůjde
Přestat čekat na to, až se druzí změní, až se svět změní a začít se změnami ve svém myšlení a přesvědčeních a předsudcích. Neposlouchat strachy a obavy, ale vydat se za svými jedinečnými sny, to je cesta smyslu života…. Jitka
Jak se zbavit nepřínosných životních přesvědčení?
Dost často nám brání různá nesmyslná přesvědčení v tom, abychom se cítili dobře. Proto je důležité vůbec nejdříve zjistit,co si vlastně myslím o věcech, které mi nevyhovují. Napište si na papír záležitost, která vám dělá starosti – například partnerství. A napište vše, co si o partnertsví myslíte. Mohou to být věty typu „žádný vztah není dokonalý“, „každý partner mi jen ubližuje“, apod… A nyní se zkuste od těchto nepřínosných přesvědčení osvobodit tím, že půjdete k zrcadlu a budete se dívat do svých očí a budete si k tomu říkat: „Právě teď jsem ochotná oprostit se od přesvědčení, že….. (doplňte podle svého) Důvěřuji procesu života, jehož smyslem je růst a rozkvět.“ Pozorujte při tom své pocity. Jak vám je? Jak se cítíte? Zjistíte, že pokud vytrváte a řeknete si to několikrát denně a několik dnů po sobě, síla vašeho přesvědčení se začne rozpouštět. Přeji mnoho oproštěných přesvědčení:) Více v knize od L.L.Hay „Miluj svůj život“… Jitka
Jak mít práci, co mi přináší radost
Někteří lidé se mohou v pracovní oblasti trápit. To, co dělají převážnou část svého dne je nenaplňuje a spíše je to frustruje. Musí poslouchat své nadřízené, dělají úkoly, které jich nejsou hodny, nesouhlasí se spoustou věcí, kritizují své nadřízené i kolegy a tato pracovní nespokojenost ničí přirozenou lidskou svobodu a radost. Pevně věřím, že každý má ale možnost svůj pracovní život si utvářet podle svého.
Lidé často svoji bezútěšnou pracovní situaci řeší odchodem z práce – ne proto, že vědí, že je čeká něco lepšího, ale prostě proto, že to nemohou už vydržet. Odchází plní strachu a obav z neznámého nového. Bohužel najdou pak práci, kde se celý kolotoč nepříjemností opakuje… Je to ten stejný princip jako se vztahem – pokud odcházíme proto, abychom utekli, nikdy vlastně neutečeme. Pokud odcházíme s pocitem vděčnosti, že již víme, co nechceme zažít a naopak jsem díky této zkušenosti zjistili, že víme, co chceme a věříme v uskutečnění našich nových tužeb, nikdy zpátky nezapadneme do stejného kolotoče. Pak dokážeme dělat to, co nám přináší radost a nevrací nás to zpět tam, odkud jsme zoufale prchli s pocity nelibosti.
I když máme pocit, že dosavadní zaměstnání nám nic nepřináší, vlastně nám to přináší jednu ohromnou možnost: poznat vlastní cenu a vědět, že si zasloužíme mnohem lepší práci. Ukazuje nám to, jak žít nechceme, což nás přiměje k tomu, co skutečně souzní s naší vnitřní bytostí!
Dost často se naše nespokojenost s prací pojí už se samým začátkem – vlastně tu danou práci ani vykonávat nechceme, ale ucházíme se o ni jen proto, že potřebujeme peníze. Co s tím?
- Určit si a věnovat se tomu, co mi přináší radost
Jak říká Carl Gustav Jung – pokud se díváme ven, sníme, pokud se díváme dovnitř, probouzíme se! Zaměřit se primárně na to, co nás vnitřně uspokojuje a ignorovat to, co v nás nevyvolává dobré pocity.
- Určit si své poslání
„Slabý postoj vede ke slabému charakteru.“ Albert Einstein
Vědět, v čem jsme dobří. Vědět, v čem uplatňujeme svoje jedinečné schopnosti a dovednosti a nehledět na realitu a neustále se udržovat myšlenkově a pocitově tam, kde je nám dobře – v představách fajn práce. Jde o to využít svůj mozek a srdce! Jde o to, věřit, že člověk je mocný tvůrce svého života a může být tím, kým chce skutečně být a mít to, co chce mít a prožívat to, co prožívat chce. Co myslíte?:) Apropós není to o penězích, je to o našem přístupu k penízkám!:) Vše je otázkou našeho souladu s naší duší a s tím, co nás přesahuje:)… Jitka
Člověk, který se má skutečně rád versus egoista
Je zajímavé, že v naší společnosti se považuje za nepřijatelné, když se má člověk rád a naplňuje si své přirozené potřeby na prvním místě. To se považuje za arogantní a vlastně hrozně neslušné! Na takového člověka se pohlíží skrz prsty jako na egoistu. Ovšem je rozdíl mezi člověkem, který se má skutečně rád a člověkem, který je nabubřelým egoistou v pravém slova smyslu. Pro nadutého egoistického člověka je jeho potřeba na prvním a zároveň posledním místě. A překvapivě se vůbec nemá rád. Je to jen póza před druhými, je vnitřně prázdný a vynucuje si zprostředovávání své hodnoty skrze snížení hodnoty druhých. Přičemž potřeby druhých absolutně neuznává. Neuznává, že je součástí celku. Člověk, který se má však skutečně rád, chápe, že je součástí celku a nikdy by neudělal nic proti sobě ani proti druhým.
Člověk s nabobtnalým egem:
– zajímá ho pouze já, já já
– neuznává, že je součástí celku
– nemá v sobě žádnou pokoru a vděčnost
– je zaměřen na venek – identifikuje se s tím, co je vidět (majetek, pozice, apod…)
– zaměřuje se na to, jak v druhých vyvolat nízké sebevědomí, čímž uměle zvyšuje to svoje
– zaměřuje se na manipulaci s druhými, neboť je závislý na obdivu od nich
– je vnitřně prázdný
– získává energii z druhých (z venku)
Člověk, který se má skutečně rád:
– uvědomuje si, že je součástí celku
– má v sobě hlubokou pokoru a vděčnost
– respektuje sebe i druhé a je naplněn láskou
– nikdy nejedná na úkor druhých a nemá potřebu nikomu nic dokazovat či s někým manipulovat
– není závislý na obdivu druhých
– získává energii sám ze sebe (zevnitř)
S láskou Jitka
Proč pracovat tam, kde nejsou příjemné kolegyální vztahy? Vždyť na vás čeká tolik možností!
Kolegyální vztahy jsou velmi delikátní záležitost, neboť s kolegy lidé tráví velkou část svého života.
Pokud se v týmu vyskytuje někdo, kdo je negativní, pak je důležité nenechat se jeho náladou ovlivňovat. Nenechat se vtahovat do jeho nespokojenosti, ale držet si svoji vlastní cestu, svoje vlastní názory a naladění. Nevstupovat s ním do rozhovorů o tom, jak je všechno v práci špatné a pokud s ním ke komunikaci dojde, pak se vždy snažit téma hovoru přesměrovat k něčemu neutrálnímu či pozitivnímu. Pokud hovor přesměrovat nejde, pak prostě uzavřete dveře před jeho vlivem a nepouštějte si jeho názory do svého vnímání. Věřím, že negativní kolega brzy vycítí, kde je vyslyšen a kde mu pšenka nepokvete.
Nejzásadnější otázkou při konfliktech a nespokojenostech na pracovišti však je – Proč setrváváte někde, kde vás to nenaplňuje a naopak vás to vyčerpává a přináší špatnou náladu? Chcete v takovém prostředí pracovat nebo nastavíte tvář důvěře v život a budete věřit, že na vás čeká mnohem lepší pracovní kolektiv? Co si zasloužíte? Neuspokojivou práci nebo dělat to, co vás baví a kde využíváte své schopnosti? Zkuste si otevřít v knížce od L.L. Hay „Miluj svůj život“ kapitolku o práci a přečtěte si krásná slova, která budou jistě v souladu s tím, kdo skutečně jste. Studujte všechny dostupné prameny o síle lidské mysli a pracujte na svém sebevědomí! Neposlouchejte zprávy a nepodléhejte strachům, že práce není a že vám nic jiného nezbývá! Vše je pro vás přichystáno, jen tomu uvěřit a jen mít v sobě pocit, že vy si to zasloužíte!:)
S úctou a přáním naplňující práce! Jitka
Každý okamžik si vybírám, na co se soustředím. Co se více soustředit na to, za co člověk může být vděčný? Vůbec to nebolí, ba naopak dává sílu a uzdravuje srdce….
Dnes jsem zažila, jak jedna žena čekala, až přijede její manžel s malým synem. Auto konečně přijelo, vylezl tatínek a asi sedmi letý synek běžel hned k mamince. Maminka aniž by řekla ahoj nebo cokoliv příjemného, tak hned zaburácela: „Ježíš, neříkala jsem ti, ať mu oblíkneš něco tenkýho!“ a hodila po tatínkovi vyčítavý pohled. Pak ještě prskla na svého rozradostněného syna: „Prosím tě, rozepni si to přeci!“…
Je zajímavé, že z celého množství věcí, které by žena mohla ocenit a být za ně vděčná, sáhla po jediné veci, která se dala oběma vytknout. Místo toho, aby byla šťastná, že manžel i syn dojeli v pořádku, že vidí rozradostněný obličej svého synka, že má spolehlivého manžela, který na čas přijel na smluvené místo, že zrovna krásně k tomu všemu svítí slunce, tak si prostě vybrala to, na co lze negativně poukázat… A přitom ta paní je bezvadná ženská, stejně jako její manžel je bezvadnej chlap a její synek je bezvadnej kluk – jen nechat tuto svoji bezvadnou podstatu promlouvat místo nějakých naučených a nesmyslných negativních hodnocení druhých.
Jen na nás záleží, čemu dáme svou pozornost, jen na nás záleží, jaký život chceme žít. Jen na nás záleží, jaké pocity si tvoříme a dál předáváme. Jen na nás záleží, jak se s námi budou cítit druzí a jak se budeme cítit my sami…
S přáním upřených očí na to, za co člověk může být vděčný! Jitka
Zasloužíte si medaili za to, jak jste báječná!
Všímejte si toho, co je na vás jedinečného, krásného a prostě „vašeho unikátního“ a buďte na to hrdá! Buďte na sebe hrdá! Tolik toho zvládáte! Tolik! Jste neuvěřitelná time manažerka, finanční ředitelka domácnosti, vychovatelka, kráska, utěšovatelka, vášnivá tanečnice, skvělá kamarádka, príma manželka nebo dcera nebo maminka… To všechno jste vy! Oceňte se za to, kdo skutečně jste a nechte být kritiku vaší osoby, která vám k ničemu dobrému neslouží plavat! Kritika jen spíná neustále dokola přesvědčení, že si nezasloužíte to či ono! Ale pravdou je, že si ani nic zasluhovat nemusíte, protože jste milováníhodná už jen proto, že existujete! To je pravda vašeho bytí – že jste krásná a jedinečná jako květina! Dívejte se na sebe se zalíbením jako se díváte na krásnou květinu a uvidíte, že se budete cítit atraktivněji, vitálněji a zkrátka lépe:) Jitka
Vnitřní síla každého člověka
Každý má v sobě nezměrnou vnitřní sílu spolutvořit si svůj život! Jen ji do svého života pozvat, oceňovat ji, být za ni vděční a s důvěrou se jí nechat vést…
Jak řekl Les Brown: „Miřte na měsíc. I když ho minete, přistanete mezi hvězdami.“
Jitka
Když druzí lidé v hovorech mluví kriticky – co s tím?
Naprosto chápu, že je to vlastně překvapující, že druzí lidé přicházejí s tématy k rozhovoru, ve kterých nešetří kritikou – od hodnocení politiky po své sousedy:)… A pokud jim nenasloucháme, cítí se být dotčeni, nevyslyšení a nepochopení. Otázkou je, zda čověka někdy vyslechnete, protože cítíte, že člověk se opravdu potřebuje svěřit a pro vás to není zatěžující, ale cítíte, že druhého tím podpoříte nebo zda se cyklíte a nasloucháte stále tomu samému a vlastně tomu vůbec naslouchat nechcete? Ale zde je důležité jít si neoblomně skutečně za svým – za dobrým pocitem a ten kritika určitě nedává. To, jak se cítí oni, je jejich problém, bohužel nebo bohudík – jak se kdo na to dívá… Vy když jim nenasloucháte, tak jim neděláte nic špatného. Ba právě naopak! Jste příkladem, inspirací! Nehledě na to, že jim pomůžete mnohem více, pokud nabídnete nějaké příjemnější téma, ale vím, že ne vždy to je v praxi hned možné a jednoduché. Na této cestě je však krásné, že čím více člověk bude žít ve svém „středu“, tím méně se s takovými lidmi bude potkávat nebo sami tito lidé začnou volit jiná témata ve vaší přítomnosti…. Jitka
Jaký je váš příběh o mužích?
„Muži jsou darebáci. Už tolikrát mi ublížili. Není bezpečné s nimi navazovat vztahy. Jen mne a ostatní ženy využívají. Jsou to sobci, atd…“ Jak vám zní tento příběh? Pokud má někdo takový příběh ve svém srdci, těžko naváže kvalitní vztah s mužem. Ano, maminka mohla říkat stejný příběh a babička třeba také, ale dospělá žena se již jistě nemusí řídit tím, co jí druzí říkali v dětství z pozice strachu. Také můžeme číst romány, ve kterých jsou muži darebáci nebo je vidět dost často v televizi a také kamarádky kolem to zrovna nemusejí mít lehké a ty osobní minulé vztahy taky nebyly nic moc. A díky tomuto příběhu si přitahujete takové muže, které do něj zapadají. Jen dát mužům příležitost a myslet si o nich to dobré = a hup to dobré mi budou vnášet i do mého života! Jen přestat o nich říkat to, co vlastně vůbec od nich nechcete… A i když ženy prvotně hledají bezpečí a muži svobodu, neznamená to, že spolu nemohou žít v respektu. Jaký vztah chcete? V jakém vztahu chcete žít vy? Změňte svůj příběh! Jakmile změníte svůj příběh, váš život se podle něj začne odvíjet. Za zkoušku to stojí:) Přeji toho nejlepšího muže pod sluncem, ale vždyť vy ho už vlastně mnohdy máte:) Jitka
Nenechte se kritizovat ustrašenými lidmi, kteří sami nic nedokázali!:)
Necháváte se kritizovat druhými? Zvláště lidé, kteří jsou sami ustrašení a ničeho v životě nedosáhli velmi rádi kritizují druhé, protože si tím alespoň trošku pohýčkají svoji „jakous takous“ hodnotu, že ti druzí jsou ještě hloupější a neschopnější, že? Nenechte si odvádět svoji drahocennou energii lidmi, kteří vás kritizují a kteří vám neustále předkládají, co je na vás špatného, co děláte nevhodně a jaká všechna úskalí vás čekají… Pokud chcete podnikat, nechte se vést někým, kdo sám úspěšně podniká a neposlouchejte člověka, který nikdy nevyplnil ani jedinou svoji fakturu! Pokud chcete vystupovat v televizi, nechte se cvičit v prezentačních dovednostech od nějakého člověka, který sám veřejně vystupuje a ne od člověka, který nikdy nevzal do ruky mikrofón! A pokud pak veřejně vystupovat budete, neposlouchejte výtky člověka, který nikdy neprojevil své názory nahlas před větším počtem posluchačů! Pokud chcete zlepšit své vztahy, poslouchejte lidi, kteří žijí ve spokojených vztazích a ne ty, kteří se ve vztazích sami zmítají! Pokud chcete být zdraví, poslouchejte ty, kteří oplývají vitalitou a ne ty, kteří obcházejí doktory. Pokud chcete najít práci, ve které budete šťastní jako blecha, stůjte o radu těch, kteří svoji práci milují a dělají ji s vášní! Ale v žádném případě nestůjte o radu od někoho, kdo je sám v práci nešťastný a neví kudy kam. Poslouchejte úspěšné lidi, čtěte jejich myšlenky a obklopujte se jejich energií, pokud sami chcete být úspěšní a pevně zavřete poklop všem těm, kteří by vás chtěli kritizovat a strašit vás, co všechno nejde. Naopak se soustřeďte na to, co jde! Naopak se soustřeďte na svojí vlastní sílu, na svůj vlastní úsudek, na svoji vlastní intuici a berte za kliku u dveří možností s odhodláním a vírou ve vaše schopnosti a ve vaše sny!:) A druhým nechte jejich negativní hodnocení, protože je to stejně hlavně o nich samých a ne o vás!:) Jitka
