shadow

Nebubřelé ego? Proč?

Nabubřelé ego? Proč?

Jak říká Carl Gustav Jung, pro mne ten největší psycholog – ego je součástí vývoje, ale rozhodně to není naše MAXIMUM. Ego nás v životě naučí pocítit “já”. A to není nic špatného, samozřejmě. V dětství se dítě potřebuje odloučit od matky, aby vědělo, že má svoje tělo, svoji duši. V dospělosti se pak ale ego může stát naším falešným vodítkem, naší životní strategií. To znamená, že se cítíme výluční, odloučení od celku a vyvýšení. A pozor ego nedává jen povýšenost a aroganci, ale také dokáže servírovat nelítostné dávky ustrašenosti, strachu, potřeby trestu, deprese a pocity, že člověk vlastně nikam nepatří. Určitě je fajn umět vnímat své “já”, ale ještě více je fajn nemít toto své “já” jako JEDINÉHO ukazatele, kudy v životě jít. A umět tedy vnímat jednotu, propojenost a sounáležitost. Krůček po krůčku v sobě kultivovat soucit k sobě i k druhým…

 

„Když se nesnažíme zdokonalovat druhé, ale jen zdokonalit svůj život, tehdy získáváme radost.“ Sri Chinmoy