shadow

Transformace ega

Ego je jako malé dítě. Pokud nám přivede nějakou „oddělující“ myšlenku, pak mu odpusťme. „Odpouštím této myšlence, odpouštím egu, odpouštím sama sobě.“ Ego je jako malé dítě. Přilepí se na duši a duše ho má kultivovat pomocí lásky a přetransformovat jej do lásky, soucitu a odpuštění. To jsou ty nejmocnější kvality našich životů, které dokáží zázraky…

Ego je jako malé dítě. Vyžaduje, určuje, rozkazuje, diktuje. A proto je tak esenciální pochopit, že čím více vyzráváme, tím více to souvisí s transformací našeho ega. A mnohdy si takové „vyrovnání se“ s egem vyžaduje nutnost projít těžkou zkouškou. Jak kdosi řekl, z bahna vykvete leknín, stejně tak je mnohdy pro nás důležité projít si určitým utrpením, ze kterého vykvete poznání a hlavně prožitek lásky a transformace ega. A samozřejmě meditace je na kultivaci ega tou nejvhodnější cestou! Však jak říká Eduard Tomáš: „Ponořte svou mysl do srdce“…

Je krásné si uvědomit, že svými myšlenkami a pocity uvnitř sebe a kolem sebe vytváříme určité energetické pole. A tak to, co vypouštíme do světa, toho jsme prvním a největším příjemcem my samotní. Líbí se mi představa, ve které si plně uvědomujeme boží lásku kolem nás a nadechujeme tuto energii do svého těla i duše a opět ji vydechujeme. Je to velmi ozdravné, jednoduché a užitečné pro naše zdraví… Meditace, ztišení, obrácení se do svého nitra přináší klid a mír…

 

„Že člověk své nitro nezná? Že o něm nic neví? Nemusí je vůbec znát, stačí, když uvolní veškeré fyzické i mentální napětí a zaměří svou živou pozornost do nejzazší úrovně mysli v sobě, do vědomí pravdy, dobra, svobody a lásky a v tomto vědomí pak vědomě, odevzdaně, ale (pozor!) naprosto bděle, bez pohnutí setrvá. Čím víc při tom bude jeho lásky nebo čím silnější bude vzpomínka na ni, tím déle žák tento stav udrží, a čím déle ho udrží, tím bude jeho lásky přibývat. Neboť každá takto dosažená úroveň sama sebe automaticky prohlubuje. A s jejím prohloubením se prohlubuje i sama láska k Bohu. A to zase vyvolává okamžitou odezvu. Je to přesně tak, jako kdyby se sama láska napájela v božském zdroji lásky. Budete-li se neustále vnitřně usmívat na Boha ve vašem duchovním srdci, buďte ujištěni, že za velmi krátkou dobu poznáte, že i Bůh se na vás neustále usmívá. To vás bude posilovat vnitřně i zevně a poskytne vám to mimo jiné i absolutní bezpečnost a ochranu.“ Eduard Tomáš – Cesta lásky

 

„Jak vidíte, největší výhodou cesty lásky i lásky samotné je, že se v ní nemusíme vlastně o nic snažit. Láska je ve vás a s vámi a vy vlastně nemáte co hledat, protože láska je právě tím, co k uspokojení i k samotnému završení cíle potřebujete… Prodléváte tiše v lásce k Bohu… Ego se ztrácí, pozvolna ustupuje, až nakonec zaniká – a vy jste to vlastně ani nežádali… jen Boha milujte a milujte – a samou láskou zapomenete na svět a na Boha a na lásku samotnou. A náhle je zde skutečnost bytí… A ego – kdepak je ego? Ego je pryč. Co se stalo? Vaše láska vás prostoupila natolik, že se ego i se svými přívlastky a s vlastní silou vědomí, těla a mysli úplně rozpustilo a ztratilo se v božském Já. … Božská nekonečnost, moudrost, láska, vědomí a bytí byly stmeleny v jedno a oním jedním jste vy.“ Eduard Tomáš – Cesta lásky

S láskou Jitka N.