shadow

Žít podle světla, které v sobě máme

Dokonalost neexistuje! Je to jen chiméra!

Právě čtu skvělou knížku od Radkina Honzáka „Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření“, kterou vřele doporučuji! Pan Honzák se v ní zamýšlím nad potřebou nás lidí být dokonalí. Poukazuje na to, že „být dokonalá“ je nedosažitelná chiméra! DOKONALOST NEEXISTUJE!

 

Chyby jsou součást cesty a nepoukazují na naše slabosti či neschopnosti!

Pan Honzák vlídně navrhuje, že je nedosažitelné být dokonalí, ale vždy se lze zdokonalovat! Zdokonalování ale těžko může probíhat, pokud se budeme bát chybovat a mít strach, že nedosáhneme dokonalosti. A pozor pokud děláme chyby, není třeba se považovat za nějak rozbité. Chyby jsou součást cesty a nepoukazují na naše slabosti či neschopnosti!

 

“Říkáme, že úspěch neznamená něco dokončit, nýbrž stále o něčem snít a cítit se pozitivně v odvíjejícím se procesu. Mírou úspěchu v životě nejsou peníze nebo hmota, ale množství radosti, kterou cítíte. Úspěch znamená šťastný život a šťastný život je prostě řetěz na sebe navazujících šťastných okamžiků. Většina lidí však šťastné okamžiky neumožňuje, protože je příliš zaneprázdněna usilováním o šťastný život. Místo abyste si hojnost “zasloužili”, “umožněte ji”… Život má být zábava, máte z něj mít dobrý pocit! Víc si vychutnávejte, méně napravujte. Víc se smějte, méně plačte. Mějte víc pozitivních a méně negativních očekávání. Nic není důležitějšího, než abyste se cítili dobře. Prostě tak čiňte a sledujte, co stane…” Esther a Jerry Hicks

 

 

Nemusíme mít vše dokonalé, stačí, když je to dobré!

Nemusíme mít ty nejlepší věci, často postačí ty dobré věci! Nelze být dokonalí, ale je bezvadné cítit se přijatí sami sebou a mít se rádi bez pýchy a s pokorou. Pan Honzák laskavě nabízí možnost místo být dokonalí, být dobří… Že to ustrašené 5ti leté dítě v nás se bojí, aby bylo dokonalé, přijaté a milované a velmi nás toto dětské ustrašené nastavení limituje. Velmi podobně to popisuje L. L Hay ve svých knihách – jak se v nás usídlil strach z hodnocení od našich rodičů či jiných autorit, že jsme cosi neudělali dokonale, třeba prostě neměli vždy jedničku nebo neuklidili tak, že by se ze země dalo jíst. A tyto dětské vzpomínky nás pak drží za šos a nepouštějí nás kvůli strachu ze selhání, že nebudeme dokonalí… STOP! Vědomě si řekněte „STOP!“, kdykoliv se ženete za tím být dokonalí a vaše ego vám triumfálně troubí na domnělé cestě do síně slávy! Nejde o to být dokonalí, jde o to být spokojení.

 

Nejsem povinen zvítězit,

ale jsem povinen být opravdový. Nejsem povinen uspět,

ale jsem povinen žít podle světla, které v sobě mám.“ Abraham Lincoln

 

Místo ega soucit

Jde o to dělat to, co milujeme a milovat to, co děláme. Jde o to být velkorysí ke svým chybám a k chybám ostatních. Jde o to naše ega přetransfomovat do soucitu a neživit ego pomocí hodnocení a odmítání sebe či druhých. Tuhle jsem jedné své klientce říkala, ať je k sobě soucitná. Otřásla se, že lítost k sobě mít nechce. Inu jsem ji mile vysvětlila, jak termín „soucit“ vnímám, že nejde o lítost či sebelítost, ta je totiž skutečně oslabující, ale že jde o lásku k sobě, o pochopení, o toleranci a o laskavost sama k sobě…

„Věřím, že je lepší zpívat, třeba ne zcela dokonale, ale zpívat,

než sevřeně mlčet a závidět v duchu těm,

kteří zpívají, přestože zpívají falešně.“ Radkin Honzák

 

S radostí Jitka N.