Šarmantní žena s hlavou vzhůru

Jedna moje klientka během metody focusing, při vnímání svého těla náhle pocítila, jak ji táhne hlava vpřed a řekla mi, že si připadá jako dostihový kůň, že se stále někam žene. Ruku na srdce, kdo by takový pocit občas ve svém životě nezažil, že?

Věřím však, že sebeuvědomování má sílu, která nás může přivést k hlubšímu pochopení toho, že není kam spěchat, že vše máme uvnitř sebe a že je lepší být šarmantní ženou, která přirozeně drží hlavu vzhůru, než aby se poddávala naučenému a navyklému tahu kupředu.

Ženy, my nejsme dostihoví koně, viďte?! Nejsme rodu mužského, ale ženského! Jsme principem intuitivním, pasivním. Pasivním ne však ve smyslu, že nikdy nic neděláme, ale pasivní v tomto významu znamená, že umíme k sobě nechat věci přicházet. Naše pasivita netkví v tom celé dny ležet na gauči, ale v tom rozumět sama sobě a mít otevřenou náruč pro to, co je v souladu s naším niterným já.

Umění přijímání spočívá v tom dovolit si přijmout. A to nás vede hlouběji k základnímu přesvědčení “Jsem dost dobrá!”, které právě otevírá dveře k umění přijímání.

Odměna v bytí teď a tady

Minulý týden jsme si povídaly s jednou klientkou a ona mi vyprávěla, že tuhle mluvila se svojí kamarádkou. A našla při společném povídání mezi řádky dva krásné vzkazy. Vůbec nebyla vyřčena otázka, prostě to samo připlulo.

Jistě máte podobné zkušenosti, že když s druhým upřímně jste teď a tady, přijde milá odměna v podobě nějaké zajímavé a třeba i důležité informace pro vás, kterou vůbec nečekáte, viďte?

Maličko o egu

Jak říká Carl Gustav Jung, pro mne ten největší psycholog – ego je součástí vývoje, ale rozhodně to není naše MAXIMUM. Ego nás v životě naučí pocítit “já”. A to není nic špatného, samozřejmě. V dětství se dítě potřebuje odloučit od matky, aby vědělo, že má svoje tělo, svoji duši.

V dospělosti se pak ale ego může stát naším falešným vodítkem, naší životní strategií. To znamená, že se cítíme výluční, odloučení od celku a vyvýšení.

A pozor ego nedává jen povýšenost a aroganci, ale také dokáže servírovat nelítostné dávky ustrašenosti, strachu, potřeby trestu, deprese a pocity, že člověk vlastně nikam nepatří. Určitě je fajn umět vnímat své “já”, ale ještě více je fajn nemít toto své “já” jako JEDINÉHO ukazatele, kudy v životě jít. A umět tedy vnímat jednotu, propojenost a sounáležitost. Krůček po krůčku v sobě kultivovat soucit k sobě i k druhým…

„Když se nesnažíme zdokonalovat druhé, ale jen zdokonalit svůj život, tehdy získáváme radost.“ Sri Chinmoy

Kdo jsme

Dneska jsem šla do malého krásného obchodu, kde prodávají čaje a další voňavé produkty. Překvapilo mě, že ač bylo tak krásné počasí, obchod měl zavřené dveře. Žádnou ceduli před dveřmi, která by lákala dále a hlavně žádné otevřené dveře.

A přišlo mi na mysl, že dost často se takto chováme ke svým schopnostem, talentům, dovednostem, zkrátka ke své bytosti. Zdá se, že mnohdy raději uzavřeme dveře a neukážeme světu, kdo jsme. Neukážeme světu, v čem jsme skutečně šikovní, přínosní, užiteční…

A tak pojďme společně hledat a nacházet cestu k tomu, jak se nebát otevřít dveře a vyjít ven do světa s tím, kdo opravdu jsme. Jak ukázat svoje dovednosti, nabídku jedinečné práce, jedinečnou energii naší bytosti, viďte?

Tiše se smát v srdci podle dr. Nešpora

 “Soustřeďte se na okamžik do hloubky hrudníku a do jeho středu ve výši srdce. Tiše se tam usmějte. Možná se při tom trochu pohnou i koutky vašich úst nebo se rozzáří oči, ale to není podstatné. Zapamatujte si výsledný pocit. Příště už to půjde snáz. Výhody: Jemné, nenápadné, srdečné.

(Převzato z knížky dr. Nešpora „Léčivá moc smíchu“)

 Relaxace vás může zcela změnit a vynést do úžasných výšin

„…S překvapením zjistíte, že když každý den dokážete hodinu či dvě relaxovat získáte mnohem hlubší vhled do vlastního nitra… Budete klidnější… Změní se kvalita vaší práce – bude v ní více kreativity a vznešenosti. Relaxace má zázračnou moc…. Během relaxace se tělo zotaví, srdce se zotaví, inteligence se zotaví… Relaxace vás může zcela změnit a vynést do úžasných výšin… Jak je relaxace hlubší a hlubší, dostaví se meditace. Meditace je jen jiný název pro nejhlubší relaxaci“

Osho (Harmonie těla a mysli)

Všímavost je pozorování bez kritizování

„Všímavost je pozorování bez kritizování. Když meditujete, snažte se nedávat si nějaký cíl, jako vyčistit si mysl od myšlenek nebo být šťastnější nebo klidnější či spokojenější. To často bývají krásné vedlejší produkty meditace.

Pokud se na ně ale budete zaměřovat, nezískáte je. Zdá se to jako otravný paradox, ale je to pravda.

Když meditujete, najdete to, co najdete.

Prchavý okamžik stresu vytváří v těle napětí. Mozek toto fyzické napětí vnímá a interpretuje ho jako stres. Tělo se napne ještě víc, dýchání se změlčí. Mozek se vystresuje o něco víc. Je to zužující se spirála. Totéž platí i pro řadu dalších stavů mysli. Mysl se odráží v těle – a tělo zase v mysli. Takže tělo a mysl se mohou vzájemně ovlivňovat velmi složitými a nečekanými způsoby.

Naštěstí máme tu kouzelnou věc zvanou vědomí.

Umožňuje nám vidět propojení mezi myslí a tělem a uvolňuje nás od negativních a reaktivních stavů mysli.

Můžeme se proto naučit odpovědět, nikoliv reagovat.

A takové uvědomění je vždy pouhý nádech daleko.

Uvědomělé dýchání vás naučí, že ty nejsilnější stavy mysli se v těle odrážejí jako fyzické pocity. Uvědomujte si tyto pocity. Každý z nich je vzkazem.

Pokud je budete ignorovat nebo potlačovat, budou čím dál neodbytnější a nepříjemnější.

Ale existuje alternativa.

Pokud budete těmto vzkazům vědomě naslouchat tím, že je budete aktivně vnímat, pak se může stát něco zázračného. Uvědomíte si, že sílí a opadají jako vlny na moři, nebo jako dech ve vašem těle. Nebude to trvat dlouho a začnou samy mizet, a zanechají po sobě klidnější, šťastnější a chápavější mysl.“

Danny Penman z knihy Umění dýchat aneb Tajemství uvědomělého života. Konečně si vydechněte.

Cesta lásky od Eduarda Tomáše k útěše i povzbuzení

Nedávno jsem dostala jako dárek knížku od Eduarda Tomáše „Cesta lásky“. Je to skutečně nádherná knížka, útlá, budete ji mít za chvilku přečtenou. Tedy za chvilku poprvé přečtenou, protože se k ní s láskou jistě budeme všichni rádi vracet a číst ji vícekrát. A tak jsem pro vás připravila v tomto článku několik citací, které vás jistě pohladí, pohýčkají a povedou směrem světla a lásky…

„Bůh je láska, to už jsme si řekli. Jakmile na něj s láskou pomyslíme, ihned se ozve, je to vlastní Boží zákon. Ozve se vám zprvu jakýmsi teplým jasem okolo srdce, jako když slunce svítí na paseku v lese a náhle ozáří to vaše tajemné božské místo.“

„Budete-li sledovat Boha jako lásku zprvu ve svém vlastním duchovním srdci a nakonec ve všech lidech i jiných Božích tvorech, zvířatech či věcech, jednoho krásného dne nebo noci si vás boží láska sama najde a už vás neopustí.“  

„Že člověk své nitro nezná? Že o něm nic neví? Nemusí je vůbec znát, stačí, když uvolní veškeré fyzické i mentální napětí a zaměří svou živou pozornost do nejzazší úrovně mysli v sobě, do vědomí pravdy, dobra, svobody a lásky a v tomto vědomí pak vědomě, odevzdaně, ale (pozor!) naprosto bděle, bez pohnutí setrvá. Čím víc při tom bude jeho lásky nebo čím silnější bude vzpomínka na ni, tím déle žák tento stav udrží, a čím déle ho udrží, tím bude jeho lásky přibývat. Neboť každá takto dosažená úroveň sama sebe automaticky prohlubuje. A s jejím prohloubením se prohlubuje i sama láska k Bohu. A to zase vyvolává okamžitou odezvu. Je to přesně tak, jako kdyby se sama láska napájela v božském zdroji lásky. Budete-li se neustále vnitřně usmívat na Boha ve vašem duchovním srdci, buďte ujištěni, že za velmi krátkou dobu poznáte, že i Bůh se na vás neustále usmívá. To vás bude posilovat vnitřně i zevně a poskytne vám to mimo jiné i absolutní bezpečnost a ochranu.“

 

„Jak vidíte, největší výhodou cesty lásky i lásky samotné je, že se v ní nemusíme vlastně o nic snažit. Láska je ve vás a s vámi a vy vlastně nemáte co hledat, protože láska je právě tím, co k uspokojení i k samotnému završení cíle potřebujete… Prodléváte tiše v lásce k Bohu… Ego se ztrácí, pozvolna ustupuje, až nakonec zaniká – a vy jste to vlastně ani nežádali… jen Boha milujte a milujte – a samou láskou zapomenete na svět a na Boha a na lásku samotnou. A náhle je zde skutečnost bytí… A ego – kdepak je ego? Ego je pryč. Co se stalo? Vaše láska vás prostoupila natolik, že se ego i se svými přívlastky a s vlastní silou vědomí, těla a mysli úplně rozpustilo a ztratilo se v božském Já. … Božská nekonečnost, moudrost, láska, vědomí a bytí byly stmeleny v jedno a oním jedním jste vy.“ 

Držení těla změní tvou náladu

Úryvek z knížky „Hlavu vzhůru“ od Dr. C. Cross-Müller:

Cvičení 2 – Vypnout hruď 

„Cvičení změní tvé držení těla. Držení těla zlepší tvou náladu…  Prostě jen trochu vypnout hrudník. Tentokrát ti při tom pomohou svaly ramen a hrudní páteř. Hrudní koš se při tom napřímí, žebra se mírně roztáhnou a tvé plíce se zaradují, protože se jim tak bude lépe dýchat. Vždy, když se cítíš skleslý a sklíčený, vypni hruď. Obzvláště ráno, když vstaneš, udělej své první kroky s vypnutým hrudníkem. Klidně se při tom dívej do zrcadla. Vypadá to totiž dobře, je to skvělý pocit a tebe to potěší.“

Slova Theodora Roosevelta o síle přítomných okamžiků

„Pokud vás zaskočil neúspěch a něco se vám nepovedlo, dostali jste se do těžké situace, uklouzli jste, upadli a poranili se, pokud vás lidé pomluvili a urazili, udělejte jednu věc: zapomeňte na to! Není totiž nač vzpomínat! Přízraky minulých urážek a pomluv vás mohou okrást o mnoho šťastných hodin hodnotného života. Jen málo z nás si uvědomuje, jakou spojitost má den či hodina života s úspěchem, štěstím a osudem. Je snadnější snít o budoucím obrovském úspěchu než se pokusit o dosažení velkého úspěchu v přítomnosti.

Dnešní den se skládá z pomyslných kvádrů, z nichž stavíme vlastní budoucnost. Jsou-li v nich defekty, obdobná bude i stavba naší budoucnosti. Velkolepá a skvostná budova, o níž jste snili, přesně odpovídá tomu, co vložíte do dnešního dne.

Svět poskytuje příležitosti těm, kdo je umějí využívat. Síla a bohatství se ukrývají v přítomných okamžicích a hodinách. Ubíhají a čekají, až je nějaké ostré oko uvidí, jemné ucho uslyší a šikovná ruka zrealizuje.

Negativní myšlení k ničemu dobrému nevede: pouze ničí, boří a rozbíjí.

Je snadné upadnout do zármutku – je to však pro úspěch nesmírně škodlivé. Musíme se nejprve zbavit všeho negativního, abychom přitáhli prosperitu a rozvinuli se jako tvořivá osobnost.

Přestože se vám něco nedaří, vždy je lépe se pozitivně rozhodnout a rázně to plnit než tápat a být nerozhodný, měnit úmysly a neustále odkládat věci na druhý den.“ Theodor Roosvelt

Tři zlatá životní pravidla dr. Nobua Šioji

(Dr. Nobua Šioja vyhrál japonský golfový šampionát ve svých 92 letech. Je to doktor učící, jak žít dlouhý, zdravý a šťastný život.

Smýšlejme o všem pozitivně. Jelikož se poslední dobou hodně mluví o obrovském významu pozitivního myšlení, nemusím to dále rozvádět. Bylo prokázáno, že pozitivní myšlení má blahodárný vliv na tělesné zdraví, například posiluje imunitní systém. Tento duševní postoj tedy není žádným pravidlem pro vedení lepšího života (ve smyslu etiky či náboženství), nýbrž důležitou radou k udržení či nabytí tělesného a duševního zdraví. Máme tudíž pozitivní základní postoj a v každé situaci jsme připraveni vidět šanci a využít ji. Nemá to nic společného s lichocením či lakováním světa na růžovo – právě naopak, místo abychom se zaměřovali jen na negativa, posuzujeme obě strany, abychom správně rozpoznali své šance a možnosti.

Nezapomínejme děkovat. Vděčnost by měla být naším základním pocitem, proto je důležité si ji neustále znovu připomínat. Pozornosti je v patách energie – když si vděčnost uvědomujeme, vysíláme odpovídající vibrace a přitahujeme vibrace stejného druhu, to znamená, že se bude objevovat stále více situací, za něž budeme moci projevit svůj vděk. Mnohým lidem chybí základní pozitivní postoj a ti především musí zaměřovat svou pozornost na věci, za něž mohou být vděční, i když jsou to jen maličkosti. Existují rovněž tací, kteří tvrdí, že v jejich životě není zhola nic za co by měli být vděční, ale každý by měl být vděčný již za to, že vůbec žije.

Nereptejme.Když někdo, místo aby byl vděčný, vidí na všem něco špatného, stávají se tyto negativní pocity a myšlenky vibracemi, které se šíří do jeho okolí, aby posléze přitáhly události, jež vyvolávají další reptání. Myšlenky typu „mám problémy”, „to ale nemám vůbec rád”, „to je těžké” nebo „to je namáhavé” přitahují složité, nepříjemné, těžké a špatně zvládnutelné situace. (Z knihy “Lečivá síla vody” od Masaru Emota)

“Láska, která vše zahrnuje, je tím skutečným elixírem života – zdrojem dlouhověkosti těla.

A její nedostatek vždy způsobí, že se cítíme staří.”

Josiah Gilbert Holland

Jak začít milovat své vnitřní dítě

„Každá vaše životní etapa je ve vás uložená – je uložená ve vašem vědomí a ve vaší paměti. Jako děti jste měli pocit, že když se něco stalo, bylo to kvůli vám. Děti žijí v představě, že pokud budou dělat vše dobře, rodiče je budou milovat a nebudou je trestat. Tuto představu přestaneme mít kolem pátého roku života. Rozhodneme se tak, protože si myslíme, že s námi přece jen něco je a že již s tím dřívějším dítětem nemáme nic společného. Stejně tak jsme my všichni v duchu i rodiči. A v případě většiny z nás tento vnitřní rodič peskuje dítě v nás téměř neustále.

Zaposlucháte-li se do svého vnitřního monologu, uslyšíte to peskování. Můžete skutečně slyšet toho rodiče ve vás, jak vám říká, co děláte špatně a co byste mohli dělat lépe. V určité fázi našeho dětství jsme totiž sami sobě vyhlásili válku a začali sami sebe kritizovat, tak jako nás kritizovali naši rodiče: Jsi hloupý/á. Nejsi dost dobrý/á. Nic neuděláš správně. A z tohoto neustálého kritizování se stal zvyk. Jakmile vyrosteme a stanou se z nás dospělí, většina z nás si přestane uvědomovat, že v něm existuje dítě nebo toto dítě neustále snižují, tak jako to jim samotným dělali jejich rodiče. Takže se vše opakuje znovu a znovu.

Pokaždé, když máte z něčeho starch, uvědomte si, že se v tu chvíli bojí dítě, které je ve vás. Dospělý se nebojí, s dítětem však nemá bližší vztah a není tu pro ně. Je tedy třeba, aby si dospělý vytvořil s dítětem vztah.

Jak si vytvoříte vztah se svým dítětem?

Prvním korkem je poznat toto dítě prostřednictvím cvičení před zrcadlem. Kdo to vlastně je? Proč je nešťastné? Co můžete udělat pro to, aby se toto dítě cítilo milováno a v bezpečí?

Hovořte se svým vnitřním dítětem o všem, co děláte. Vím, že to může znít hloupě, ale funguje to. Dejte svému vnitřnímu dítěti najevo, že se od něho neodvrátíte nebo je neopustíte, kdyby se stalo cokoli, že tu budete vždycky pro ně a budete ho vždycky milovat.

Vaše vnitřní dítě touží pouze po tom, aby byl na ně brán zřetel, aby se cítilo v bzepečí a aby bylo milováno. Můžete-li si během dne vyšetřit alespoň trochu času na to, abyste započali interakci s tím človíčkem ve vás, uvidíte, že život začne být mnohem lepší.

Řekněte si následující afirmaci: „Jsem ochten/ochotná milovat a přijmout dítě, které je ve mně.“

Starejte se o svoje vnitřní dítě. Je to totiž právě toto dítě, jež se bojí. Které je nešťastné. Je to právě toto dítě, které neví, co dělat. Buďte tu pro své dítě. Obejměte ho, zahrňte láskou a snažte se co nejvíce, aby dostalo to, co potřebujete. Přesvědčte svoje dítě, že ať se stane cokoliv, vždy tu pro něj budete…

L.L. Hay z knihy „Afirmace – Cvičení u zrcadla“